Nadcházející události

24. července
18.30, Moravany
26. července
18.30, Moravany
27. července
18.00, Nebovidy
28. července
9.00, Moravany
31. července
18.30, Moravany
2. srpna
18.30, Moravany
3. srpna
18.00, Nebovidy
4. srpna
9.00, Moravany
Kalendář akcí
Všechny události

O farnosti

Řím­sko­ka­to­lic­ká far­nost Mo­ra­va­ny je v dě­kan­ství šla­pa­nic­kém, okres Brno-ven­kov. Do far­nos­ti pat­ří tyto obce (čás­ti obcí) Mo­ra­va­ny, Ne­bo­vi­dy a Nové Mo­ra­va­ny.

Významné dny farnosti

9. červ­na, Den vzá­jem­ných mod­li­teb far­nos­tí za bo­ho­slov­ce a bo­ho­slov­ců za far­nos­ti br­něn­ské diecé­ze.

19. září, Pouť k po­vý­še­ní Sva­té­ho kří­že v kos­te­le sv. Kří­že.

28. září, Sva­to­vác­lav­ská pouť v kos­te­le sv. Vác­la­va v Mo­ra­va­nech.

Kostel sv. Václava v Moravanech

Kostel sv. Kříže

Pří­sluš­ní­ci rodu z Kně­žic, Hru­tov­ci, za­stá­va­li od kon­ce 12. sto­le­tí úřa­dy v bí­tov­ském a zno­jem­ském hrad­ském ob­vo­du. Ně­kdy v prv­ních de­se­ti­le­tích 13. sto­le­tí vy­tvo­ři­li ro­do­vou dr­ža­vu v oko­lí Kně­žic, v nichž také za­lo­ži­li malé pro­bošt­ství pre­mon­strát­ské ka­no­nie v Že­li­vi. Do je­jich ru­kou se do­sta­ly také Mo­ra­va­ny. Nelze ale spo­leh­li­vě vy­šet­řit, kdy a za ja­kých okol­nos­tí. Je mož­né, že se tak sta­lo pro­střed­nic­tvím ně­kte­ré­ho úřa­du, jejž dr­že­li v rám­ci br­něn­ské pro­vin­cie. Sku­teč­nos­tí však zů­stá­vá, že za­lo­ži­li v Mo­ra­va­nech snad ješ­tě pozd­ně ro­mán­ský či spí­še raně go­tic­ký kos­tel. Pí­sem­né zdro­je za­čí­na­jí te­pr­ve s da­ro­va­cí lis­ti­nou z 11. lis­to­pa­du 1289. O zří­ze­ní kos­te­la se však ne­za­cho­va­ly žád­né do­kla­dy. Také v dal­ším ob­do­bí se ne­do­zví­dá­me nic o stav­bě kos­te­la, na­vzdo­ry růz­ným od­ka­zům na du­chov­ní. Jis­té je jen to, že bu­do­va kos­te­la exis­to­va­la ve své pů­vod­ní po­do­bě do roku 1758, tedy více než 500 let.

V roce 1758 za­ča­la dů­klad­ná pře­stav­ba kos­te­la. Ini­ci­a­ti­va vze­šla od bý­va­lé­ho zdej­ší­ho ad­mi­nis­trá­to­ra Kar­la Roker­ta, v této době již mod­řic­ké­ho fa­rá­ře a dě­ka­na. Kos­tel byl zce­la pře­bu­do­ván s vy­jím­kou věže a dvou s ní sou­se­dí­cích zdí. Dře­vo do­dal sta­robr­něn­ský kláš­ter a obec po­skyt­la taž­nou a ruč­ní ro­bo­tu. In­te­ri­ér kos­te­la byl vy­ba­ven dvě­ma ol­tá­ři – sv. Vác­la­va a boč­ním sv. Anny. Sou­čas­ně byla po­sta­ve­na i kost­ni­ce a část zdi ko­lem hřbi­to­va, kte­rá na­vá­za­la na za­po­ča­tou zeď z roku 1746. Vy­so­ká věž byla vy­ba­ve­na tře­mi zvo­ny.

Když v roce 1790 po­ško­dil obec sil­ný po­žár, byl za­sa­žen i kos­tel. Při opra­vě byla sní­že­na věž a opat­ře­na ho­di­na­mi. Oheň zni­čil všech­ny čty­ři zvo­ny, kte­ré na věži byly prav­dě­po­dob­ně od roku 1555. Po opra­vě kos­te­la nově po­ří­dil dva vel­ké zvo­ny Ná­bo­žen­ský fond, dal­ší dva malé zvo­ny vě­no­va­ly obec Mo­ra­va­ny a paní Cä­cil­lia ze Se­kenber­ku, stat­kář­ka z Troub­ska. Oba dva vel­ké zvo­ny ulil roku 1793 Cle­mens Ste­cher z Brna. Pa­t­ro­ny vět­ší­ho z nich byli prav­dě­po­dob­ně sva­tý Vác­lav, sva­tý Flo­ri­án a An­to­nín Pa­du­án­ský. Na men­ším zvo­nu, kte­rý je na věži mo­ra­van­ské­ho kos­te­la dodnes, jsou vy­ob­ra­ze­ni ukři­žo­va­ný Spa­si­tel s Pannou Ma­rií a Ja­nem pod kří­žem. Ve­d­le této sku­pi­ny je Zvěs­to­vá­ní Páně, sva­tí Ven­de­lín a On­dřej.

Za Prv­ní svě­to­vé vál­ky, roku 1917, byly zvo­ny sňa­ty z věže. Je­den malý zvon (61 kg) byl od­ve­zen a už se do Mo­ra­van ni­kdy ne­vrá­til. Vel­ký zvon (258 kg) roz­bi­li pří­mo na věži.

V roce 1922 byly na kos­tel­ní věž za­vě­še­ny dva nové zvo­ny, vel­ký zvon a umí­rá­ček. Ná­kla­dy na po­ří­ze­ní byly uhra­ze­ny téměř v plné míře z je­di­né sbír­ky. Tyto dva však roku 1942 od­vez­li na­cis­té. Těs­ně po kon­ci Dru­hé svě­to­vé vál­ky po­žá­dal fa­rář Tho­mas o je­jich na­vrá­ce­ní. Ni­kdo mu však ne­vy­ho­věl. Do roku 2001 se tedy v na­šem far­ním kos­te­le na­chá­ze­ly pou­ze sta­rý Ste­che­rův zvon z roku 1793 a dále umí­rá­ček po­ří­ze­ný po roce 1945.

V září roku 2001 byly po­ří­ze­ny zvo­ny nové, kte­ré byly uli­ty v díl­ně paní Ma­rie To­máš­ko­vé-Dy­trych­o­vé v Brod­ku u Pře­ro­va. Zvon Lud­mi­la-Zdi­sla­va da­ro­va­li kos­te­lu bý­va­li far­ní­ci – ro­dá­ci dnes ži­jí­cí v Ně­mec­ku. Zvon Vác­lav-Voj­těch je da­rem na­šich dob­ro­din­ců, far­ní­ků a ne­ma­lou část­kou při­spěl i Obec­ní úřad Mo­ra­va­ny.

Kostel sv. Kříže v Nebovidech

Kostel sv. Kříže

Ne­bo­vid­ský kos­tel je za­svě­ce­ný svát­ku Na­le­ze­ní sv. Kří­že (3. kvě­ten), avšak pů­vod­ní před­po­klá­da­né za­svě­ce­ní prav­dě­po­dob­ně od­po­ví­dá svát­ku sv. Ka­te­ři­ny Ale­xan­drij­ské (25. lis­to­pad). Jed­no­lod­ní stav­ba ob­dél­ní­ko­vé­ho pů­do­ry­su s pra­vo­úh­lým kně­žiš­těm nese nad zá­pad­ním zá­vě­rem lodi zvo­ni­ci se dvě­ma zvo­ny. Zvon zho­to­ve­ný ke cti sv. Vác­la­va je dí­lem Fran­tiš­ka Hille­ra z roku 1822 a dal­ší zvon zho­to­ve­ný na ná­kla­dy man­že­lů Mar­ti­na a Mag­da­lé­ny Pi­lá­to­vých roku 1943.

I když před­po­klá­dá­me, že kos­tel v Ne­bo­vi­dech exis­to­val již ve 13. sto­le­tí, pí­sem­né pra­me­ny o něm ho­vo­ří až od sto­le­tí čtr­nác­té­ho. Ori­gi­nál smlou­vy mezi pro­boš­tem Ja­nem Mu­n­kou a br­něn­skou ka­pi­tu­lou do­klá­dá, že byl po­vý­šen na far­ní roku 1329 zá­slu­hou brat­ří Mi­ku­lá­še a Pet­ra z Ne­bo­vid.

Po­kud se týká sta­veb­ní his­to­rie pa­mát­ky, víme, že v po­čá­teč­ní fázi vý­stav­by kos­te­la vznik­la po­dél­ná loď s ne­kle­nu­tým stro­pem a jed­no­du­chým kně­žiš­těm, je­hož po­do­ba nám není zná­ma. Do­cho­va­ly se nám však ty­pic­ké sta­veb­ní prv­ky z této doby jako např. ka­menné zdi lodi kos­te­la, okén­ka s půl­kru­ho­vý­mi zá­klen­ky v ješ­tě ro­mán­ském sty­lu, již­ní ka­menný vstup­ní por­tál.

Při­bliž­ně ve 2. tře­ti­ně 14. sto­le­tí do­šlo k prv­ní go­tic­ké pře­stav­bě. Pů­vod­ní kně­žiš­tě bylo zbou­rá­no a na­hra­ze­no po­dél­ným presby­tá­řem s pra­vo­úh­lým zá­vě­rem za­kle­nu­tým va­le­nou hro­to­vi­tou klen­bou. Roz­sah pů­vod­ní­ho stře­do­vě­ké­ho pro­sto­ru dnes do­klá­da­jí vněj­ší ná­rož­ní pi­lí­ře.

Ve dru­hé tře­ti­ně 14. sto­le­tí od­dě­lil loď od kně­žiš­tě nový ví­těz­ný ob­louk. Po pra­vé stra­ně se za tri­um­fál­ním ob­lou­kem na­chá­zí vchod do v té době při­sta­vě­né sa­kris­tie zdo­be­ný níz­kým sed­lo­vým go­tic­kým por­tál­kem s ka­menným ostě­ním. Ve zdi­vu již­ní zdi kně­žiš­tě jsou umís­tě­ny vý­klen­ky se­di­le ob­dél­né­ho tva­ru s ši­ro­ce ro­ze­vře­ným lo­me­ným zá­klen­kem. Dále sank­tu­ári­um s troj­lis­tým ob­lou­kem z cih­lo­vých tva­ro­vek. Na tzv. sta­rou sa­kris­tii s va­le­nou klen­bou na­va­zu­je sa­kris­tie nová, plo­cho­stro­pá s ob­dél­ní­ko­vým pů­do­ry­sem (1936). V kon­ci 15. sto­le­tí bylo nad­sta­vě­no zdi­vo lodi, za­zdě­na pů­vod­ní okna a loď za­kle­nu­ta sí­ťo­vou klen­bou.

Roku 1821 byla ke kos­te­lu při­sta­vě­na již­ní před­síň a scho­diš­tě. Opra­vu si vy­žá­dal po­žá­rem zni­če­ný krov a věž, je­hož dneš­ní po­do­ba nese le­to­po­čet 1908.