Farnos Moravany u Brna

Od nej­star­ších dob je tato noc za­svě­ce­na Pánu (Ex 12,42), aby pod­le na­po­me­nu­tí evan­ge­lia (Lk 12,35 a násl.) byli vě­ří­cí, s ho­ří­cí­mi lam­pa­mi v ru­kou, po­dob­ni li­dem, kte­ří oče­ká­va­jí Pána, až zno­vu při­jde, aby je na­le­zl, jak bdí, a při­ve­dl je ke své­mu sto­lu.

Tato noč­ní vi­gi­lie je uspo­řá­dá­na tak­to: Po krát­ké slav­nos­ti ve­li­ko­noč­ní sví­ce (prv­ní část ob­řa­dů této ve­li­ké noci) uva­žu­je­me o tom, co Pán Bůh od po­čát­ku ko­nal pro svůj lid, dů­vě­řu­je­me jeho slo­vu i pří­sli­bu (dru­há část - bo­ho­služ­ba slo­va); a když se blí­ží den, jsme spo­lu s těmi, kdo se zno­vu na­ro­di­li ve křtu (tře­tí část), po­vo­lá­ni k hos­ti­ně, kte­rou Pán svou smr­tí a zmrtvýchvstá­ním při­pra­vil své­mu lidu, do­kud ne­při­jde (čtvr­tá část).

Všech­ny ob­řa­dy ve­li­ko­noč­ní vi­gi­lie se ko­na­jí v noci. Ať ne­za­čí­na­jí před za­čát­kem noci a skon­čí před ne­děl­ním sví­tá­ním.

Mše sla­ve­ná v noci, i kdy­by to bylo před půl­no­cí, pat­ří už k ne­dě­li Zmrtvýchvstá­ní. Při dru­hé mši této ne­dě­le může zno­vu při­stou­pit ke sva­té­mu při­jí­má­ní i ten, kdo při­jí­mal při mši v noci.